Daří se jí to, i když mnohem míň než dřív. Teď mě spíš občas naštve, dřív jsem se rozklepala a zbytek dne byl na nic. Než jsem měla děti, byla jsem citlivější, nějak mě zocelily

Její historické povzdechy do telefonu, když jsem za nimi po práci každý den nepřijela (zajížďka z cesty domů 40 km) - tedy dovolila jsem si občas naznačit, že je manžel odpoledne doma a ráda bych byla s ním. "No jo, co se dá dělat, někdo rodiče zkrátka rád má a někdo nemá, láska se nedá vyžadovat" a podobné vzdechy o tom, jak jiné děti mají rodiče rády.
Teď bydlí přes 100 km daleko a upřímně nás to zachránilo. Nyní jsou to hlavně vzdechy, že o víkendu nevoláme, nepíšeme, zkrátka nemáme je rádi. Přes týden spolu mluvíme denně o víkendu upřímně chceme mít čas na sebe, děti.