Když jsem byla kuřačka, nečadila jsem pod nos lidem třeba na zastávce, ve frontě na něco a pod. Vždycky jsem poodešla. Takže mě omezení kouření nezasáhlo. Ale stejně jsem nikdy nechápala potřebu nekuřáků vlézt do jednoho ze dvou kuřáckých kupé v celém vlaku a následné vzdychání, pokašlávání a prudění. S dětmi se kuřáckým koutkům vyhýbám a nikoho v prostoru pro jeho neřest určenému neomezuji. Buď jdu jinam nebo to toleruji. Je moje volba, že si do kuřáckých prostor vlezu.