Tilíku, to je jako u nás, jedno dítko samé jedničky i na gymplu, druhé, co taky vyhrávalo matematické soutěže na ZŠ, je na gymnáziu lempl, neodevzdává práce, referáty, pak má blbé známky, i když předmět umí. U nás ani šance na opravu není, gympl to neumožní, takže když má za pět, má za pět. Můj názor je, že je to povaha, pohodlnost, nemá vnitřní motivaci. U nás už jde dítko do septimy a já už to nějakou dobu neřeším, jeho boj. Samozřejmě chci, aby školu a maturitu získalo, ale trojky a čtyřky na vysvědčení jsem přestala řešit. Jeden známý říkával, každá čtyřka mě posune blíž k maturitě a měl pravdu, nakonec je z něj úspěšný člověk.

Já bych neměla čas a sílu na to, abych se s dítětem učila a pořád ho k něčemu honila. Nakonec to dítě taky nechce propadnout a vždycky to nějak udělá, aby to tak nedopadlo, zvážila bych, jestli mi to za to stojí, učit se s dítětem, neustále kontrolovat a řešit známky. Tvoje je ještě relativně malé, možná ho půjde nějak naučit učit a pracovat, ale u nás to nešlo, takže jsem tomu musela nechat volný průběh.

U nás je stejný problém jak u vás, nevíme, kdy co má odevzdat, dítě to ví, ale klidně řekne, že nic nemá a pořádné materiály, ze kterých se dá učit nejsou. S učiteli právě tam, kde je problém, řeč není, když vidím jednání některých učitelů, tak chápu tu demotivaci dětí.