Taky jsem to neuměla, vždycky jsem byla křehká víla a oběť pro starý báby. jednou mi nadávalo půlku vlaku, protože jsem nevěděla o výluce a koupila si špatné lístky a musela doplatit 3 Kč na osobu (jako skautská vedoucí) - nemám jezdit s dětma vlakem, taková nezodpovědnost, a kolik mi je vůbec let?...
Ale naučilo mě mateřství. Bydlela jsem v místě, kde je spoustu důchodkyň a furt mi nějaký krafaly do života. Že moje děti nemaj čepice, že se takhle večer s kočárem ven nechodí, že se dítě v šátku udusí, atd. Jednou se prozi mě spikla celá zastávka autobusu :), že se ty mladý neuměj postarat o svěje děti, jaká je to dnes hrůuza... Bylo to děsný, furt něco. Mám v zásobě hlášky typu, že jsme ze Švédska, ale nemusela jsem to použít. Naučila jsem se, že musím všechny sejmout strašným pohledem do očí, až odvrátí zrak. takhle jsem třeba kojila v trambaji, nejdřív každému upřený pohled do očí, aby se dívali jinam, a pak s úsměvem a zvedlou bradou nakojit.

Jo a v případě potřeby na opilý chalpy a rozjívený puberťáky hážu hlášky: to se nestydíte? To vám není blbý/hanba...? nebo v méně extrémní situaci vytvořím rozhovor, ve kterém kladu otázky. Policií jsem vyhrožovala jednou a jednou žádala řidiče o vyhoštění cestující z přepravy, kvůli rvačce.