Navazuji na tolik diskutované téma o tom, zda u homosexuálů ano/ne.

Technicky a právně vzato je to jasné - označíš výlučně jednu osobu, ke které máš zvláštní práva a povinnosti. To je praktické a pochopitelné.

Ale po té citové stránce?

Může to být akt maximálního odevzdání a deklarace té výlučnosti. Ale jak je možné něco dnes slíbit na 30, 40, 50 let dopředu, když NEVÍME, kam se za tu dobu oba vyvinem? A máme-li možnost ten slib kdykoli zrušit, tak jakou cenu má takový slib?

Ale může to být také vlastně akt nedůvěry - kdyby ten druhý chtěl odejít, tak aby to neměl tak jednoduché. V minulosti, kdy se nešlo rozvést nebo to nebylo tak snadné, to řada lidí vnímala jako hrozbu (viz ty otřepané vtipy o nevěstách uhánějících ženichy).

V současné době, kdy manželé vzájemně ručí za své dluhy až do desátého kolene a dělí se majetky, je to naopak často známka velké důvěry a velké odvahy.

Co vlastně pro vás znamená manželství?