Senedro,

a pak jsou tu i ti, kteří mluví a žijí, a ti, kteří nemluví a nežijí Já mám v okolí tak nějak všechno.
Ovšem ti, co mluví a nežijí, jsou nejvíc rozčilující.

Většina lidí má ale nějaké záseky, situace, kam svoji víru, i velmi upřímnou, neumějí vpustit. Často jsou to nějaké spory a hněv, který mají za spravedlivý... Jenže něco podobného mají lidi v sobě obecně, věřící i nevěřící. Třeba v manželství nebo výchově dětí nastávají situace, kdy třeba v principu uznáváš nutnost vzájemné důvěry, ale pak narazíš na něco, co tě znejisťuje, a z důvěry k partnerovi/dítěti náhle jedeš v módu "důvěřuj, ale prověřuj" a prověřuješ a prověřuješ i daleko za správnou (viděno zvenčí nezaujatým pohledem) hranicí...