bouřko, já nic nepíšu o nějaké odpovědnosti... jen o přístupu
v téhle konkrétní situaci je mi jasné, že třeba má máma by trvala na dortech (její osvědčená cukrárna), táta na tom, že sestaví menu a bude vařit, že věci budou tak a tak a měli by okamžitě svou představu... svou představu bych jim nastínila, vyslechla si jejich argumenty, zamyslela se nad nimi, něco z toho možná použila, ke zbytku podala své argumenty... ve výsledku by oni měli pocit, že mi poradili (a právem), věci by byly z 90% po mém a 10% bych prostě neřešila... dala bych jim prostě najevo, že mě jejich názor zajímá a že je pořád uznávám coby rodičovskou autoritu...
beru to taky tak, že v životě máš několik mezníků - poprvé do školy, maturita, titul, svatba, porození dítěte (ne nutně v tomto pořadí) a jsou to okamžiky, kdy je dobré si připustit, že rodič má právo je se mnou sdílet (mluvím o normální rodině, bez patologických vztahů)