Nojo, víra je těžký téma. Čím jsme starší, tím naléhavější. Vidím to na některých kolem sebe. Někdy i úzkost, aby jim někdo tu křehkou konstrukci nerozbil. Strach z jinakosti.
Oni si věřící často myslí, že ateismus je takový postoj, póza. Že i ateisti v hloubi duše věří, ze to vlastně jinak nejde, že jen dělají ramena.
Psal Halík, že Svatá Terezie z Liseaux, když jako mladá dívka umírala na tuberu, najednou pocítila ztrátu víry. Byl to pro ni zdrcující prožitek a ona pochopila, jak to mají nevěřící. Ale jinak se asi oba tábory do sebe vcituji těžko.
Znám jednoho mladého neempatickeho namistrovaneho dokturka a ten pri tématu homosexuálního sňatku začal hlubokým smíchem: Buhaha, co asi tak může vzejít ze dvou bukvic. Další bukvice? Buhhehe... Takže hluboké pohrdání, a to teda i v jiných situacich. Marně přemýšlím, jak právě jeho dělá vira lepším. Nebo by byl ještě větší mamlas?