Olgavo, ta norská historie je skutečně plná drsnýho boje o přežití, pravda je všechno, co píšu - výpravy, utíkání z Norska, i to, že za války král odešel do emigrace do Londýna a zbytek státu se nedokázal ubránit - dost podobný v tomto

taky se podívej kolem sebe - Američani mají svůj úsměv, jsou neskutečně pozitivní, aspoň navenek, a nebo zase dokážou i navenek brečet, za svoje emoce se nestydí

co my? rozhlídni se někdy kolem sebe na ulici, jsou to neutrální pohledy

a proč by Norové, kdyby se nebáli emocí, měli něco proti tomu, že je děcko smutný? protože prostě emoce se neprojevují

klidně buď v šoku, já si dovoluju přemýšlet o tom, proč se Norové chovají, jak se chovají

ještě bych taky mohla přemýšlet jinak, druhá možnost je ta, že potřebují trochu obměnit genofond, přece jenom je jich málo, a jestli se celý Norsko muselo vzpamatovat z toho, že mělo 350 000 obyvatel, asi to není úplně růžový

a třetí úvaha - za války se přidali k Němcům, za to se pak styděli, teď jsou ochotní poslechnout autoritu, protože jsou prostě takoví, a když autorita řekne, že BV dělá všechno pro jejich blaho, tak s tím souhlasí, minimálně do té doby, dokud se to netýká jich osobně

Mimochodem - toto jsou MOJE úvahy nad tím, proč jsou takoví, že si to nechají libit, že to dovolí stát, že to lidi jak ovce trpí,
ä je jedině dobře, že už si někteří uvědomují, že to v pořádku není a protestují, ale zatím jsou asi v menšině, ale i tak, něco se už mění i tam, jak jsem četla

vyhrazuju si právo na vlastní názor a vlastní myšlení, který v diskusi můžu předhodit k diskusi, pokud to někoho šokuje, není to můj problém, mě zase šokují jiný věci