- buď v klidu, manžel ti naopak za pár let poděkuje,že jste nešli do dalšího jedináčka a že má klid - protože zvlášt klukovi by se tedy věnovat měl-naučit ho něco spravit,zahrát si s ním fotbal

- tvoje argumenty jsou víc než rozumně a na místě: vaše děti se jako sourozenci za dětství neužijí,měli byste mezi nimi příliš velké rozestupy;navíc kluk a holka,že;a co kdybyto byla jen další holka? - na mašli?

- co když to bude dítě s dys poruchami,o adhd nemluvě

- vlastně celý zajímavý věk pro ženu jen "prorodíš",přesně jak píšeš,nejsme tu jen od toho,abychom rodily,ale také něco z toho života si užily,kdo to má jinak,tak to samozřejmě je jen jeho věc,ale to není tvůj případ a manželovi by ses v konečném důsledku nakonec taky nijak nezavčděčila;u sousedů bude tráva vždy zelenější - ono je něco jiného jen se na miminko kouknout a něco jiného mít ho doma

- velká škoda,že si se stala otrokem své rodiny: uspávání a ne zrovna důsledná výchova,manžel je jak na návštěvě,to je velmi špatné

- tvoje zdraví
- miminko byy ve věku vašich dětí znamenalo výrazné omezení vašich společných rod.aktivit,o tvých zájmech ani nemluvě.

Já bych do podobného projektu tedy nešla v žádném případě jen z toho,abych tzv.mohla dopřát manželovi to po čem touží,to je hodně hloupé a naivní;tvůj muž mi přijde jak velké děcko,tak mu miminko namaluj a dej pod stromeček.Anebo plyšáka.Takhle jako on se dospělý odpovědný chlap nechová - ale ty máš na tom jeho chování taky bohužel svoji zásluhu.