Kudlo,

ale je přeci rozdíl, jestli se rozhodneš, že budeš dělat pěstouna a jestli ti dítě jaksi "připadne" v rámci rodiny.

Pěstoun si pěstounství sám zvolil. Jistě to zvažoval dlouho, seznámil se s tím, co to obnáší a stanovil si, co zvládne a co ne. Někdo třeba zvládne vypořádat se s fyzickým hendikepem, ale ne s psychickým. Někdo je zas schopen se starat o dítě i s psyhickými problémy, ale chce malé nebo zas naopak velké apod.

Zatímco ten druhý případ je, že na tebe z ničeho nic spadne povinnost.

A já tedy taky vidím rozdíl v tom, jestli bych se měla starat o dítě, o kterém vím, že je v podstatě bezproblémové, než kdyby mi měl připadnout třeba puberťák, na něhož si rodiče stěžovali už za života, jak ho nezvláddají.