Vajíčka - přiznám se, že nevím. Z několika důvodů:
- Sama jsem zažila, jaké je to, když ženská moc dítě chce a otěhotnět nejde ( skoro tři roky) x jakmile nějakým způsobem řeším hormony ( třeba změna HA), tak to se mnou dost zacvičí, nedokážu si představit stimulaci
- spíš bych byla asi ochotná darovat vajíčka někomu známému, kdo se trápí, koho znám, ale nedokázala bych pak na to dítě koukat jak na cizí.

Jinak u sebe už mám víceméně odžito, první dítě dlouho nešlo, druhé žije jen díky moderní medicíně ( předčasný porod a dítě s dost nízkou porodní vahou), do toho nepřítomnost prarodičů ( bydlí dost daleko), starší už chodila do školy, když jsem o třetím dítěti uvažovala, manžel chtěl vždycky dvě, já nemládnu, našla jsem si dost bonusovou práci... Ale myšlenky na třetí se objevovaly. Navíc máme partu kamarádů, jediní z nich máme jen dvě děti. Cca 5 let bylo dost psychicky náročné jezdit na společné akce, byť jsem se na ně vždycky hodně těšila. Ale věk 40+, zdravotní stav a rodinná situace víceméně rozhodly za mě. Nedokázala bych manželovi lhát v tom, že bych vysadila HA a tvářila se, že "se stalo". Náš vztah na lži nechci a nebudu budovat.