Milá pisatelko,
příspěvek je už sice starší, ale nedá mi to, abych se k němu nevyjádřila. To, co tady popisuješ totiž přesně vystihuje mé manželství. Má to jen jeden rozdíl, my jsme tuto rozlišnost našich povah neunesli a jsme pár let rozvedení. Ale přesně si na to vzpomínám - můj muž věčně nechtěl nic. Když šlo o nějaký výlet - tak to bylo příliš dobrodružné, náročné...Když bylo třeba něco udělat doma - bylo to moc náročné, složité, komplikované... Takže jsem si všechno radši udělala a zařídila sama. Bohužel, to mělo jediný výsledek, myslím, že dost negativní a zásadní. Začala jsem všude chodit/jezdit sama, takže jsme přestali trávit čas společně (ať už jako partneři, tak jako rodina s dětmi). A tím, že jsem doma vše zařídila - on se přestal starat úplně a ještě mě začal kritizovat... Takže - myslím, že jediná šance je trochu zatnout zuby a přes veškeré protesty drahého manžela zapojit. Do všeho. Možná mu pak dojde, že to není tak špatné občas něco podniknout a že jeho žena není superžena, která vše zvládne sama. Přeji pevné nervy a hodně štěstí!