Ony ty minimální důchody (jako zmiňovaných 6400,-Kč) nejsou jen tak pro nic za nic. V devadesátých letech jsem znala podstatně hodně lidí, kteří přiznávali minimální příjem a nechávali se platit na černo bokem. Z minimálních příjmů měli nízké odvody a dnes nemají slušné penze. Sami si vybrali. Týká se to třeba herečky Obermayerové, která si onehdá v novinách posteskla, že musí hrát až do smrti, protože má příliš nízký plat. V článku ji litovali. Já ne. Někteří herci i za totality si dávali čas příjmů stranou, nedanili a teď jsou překvapeni, že jim stát vyměřil malé důchody. Jak k tomu ale přijdou ti, kteří vše přiznávali a najednou dostanou důchod stejný jako tihle potížisté?

Nejsem pro plošné zvedání čehokoliv. Nízké příjmy by se měli posuzovat individuálně a špatná situace řešit třeba sociálníma dávkama (vyrovnávání
životního minima), což se už neděje.

Pravdou ale je, že jsem v tomhle asi hodně asociální. Nechápu třeba program obědy do škol. Jestli je rodina, která nemá na obědy pro dítě díky nízkému příjmu, měla by dostávat sociální pravidelnou výpomoc, aby mohla obědy zabezpečit. Jestli rodina "nemá" na obědy, protože peníze prokouří, prohrají na automatech, propijí... pak nemá smysl platit dětem obědy, ale měla by nastoupit sociálka a udělat v rodině pořádek. V KRAJNÍM případě, kdy jsou rodičové asociálové, kterým na jídle pro děti opravdu nezáleží, by jim děti měly být i odebrány.