Ale ona se budí ve stejném intervalu, i když je sama. Uspím (někdy lépe, někdy hůř) a odcházím z ložnice. Pracuju, věnuju se staršímu, domácnosti. Kolem půlnoci chodím spát za dcerou. Od půl osmé, osmi, kdy kde spát a v lepším případě i usne, je vzhůru v devět, půl jedenácté, půl dvanácté, v jednu, ve dvě, ve čtyři, půl šesté a v půl sedmé vstáváme. Nebo se vzbudí v devět, jedenáct, půl jedné a je do pěti vzhůru. Pak se vzbudí v šest a v sedm vstává. Po obědě spí hodinu a zaplaťbůh za to - syn dávno přes den nespal v tomhle věku.