Několikrát jsem v mládí zalhala a byl z toho vždy malér. Já to totiž neumím, navíc si nikdy nepamatuju, komu jsem co řekla... Takže nelžu. Neříkám vždy celou pravdu, ale nelžu. To mluvím ale o tzv. "zlé lži" - patří sem podle mě výmluvy, výmysly, překrucování skutečnosti, podvody...

Jinak si myslím, že lhát se občas musí. Někdy člověk musí podpořit toho druhého i za cenu menší lži ("tak, titul miss bys nevyhrála, ale jinak vypadáš úžasně a nikoho zatím nenapadne, jak moc jsi nemocná, neboj", "ale ano dědo, máte pravdu, jen už si vezměte ten lék").