Ráchel,

OK, tak se věnujme tomu, na co ses ptala, ale myslím, že i toto s tím souvisí.

Jinak chtěla jsi konkrétní příklad. Vzpomínám si na kamarádku ze školy, která se velmi často urážela a nemluvila, ale nikdy neřekla proč. Mě to v té době mrzelo, protože jsem uvažovala stylem "co se jí stalo? naštvala jsem ji nějak já? a jestli jo, tak jak, protože si nejsem ničeho vědomá", a chovala jsem se k ní jako k malovanému vejci, protože jsem měla výčitky svědomí, že jsem jí snad já nějak ublížila.

Dnes jsem přesvědčená, že to byla manipulace, ale vidím trochu "problém" v míře, do který mě to zasáhlo, i u sebe, že jsem si neřekla něco "no, zas jí přeletělo něco přes nos, tak počkám, až ji to přejde".