Tvůj příspěvek jí určitě dodá odvahu, že toho jde zvládnout hodně...
já to taky zvládala a i by mne to bavilo a měla jsem ze sebe (toho) radost, ale třeba ten čas a vzít někde informace mě to stálo... něco málo jem znala z domova (jak přidělat něco těžkého na zed v prazské cihle (je třeba hmoždinka, jak ji tam dát, sádru, vodu, že to chce nebo je to s tím lepší.. to nevím, jak moc to je či není nutné).

No a třeba ten čas jsem s dětmi absulutně neměla a nemám, jít do obchodu, radit se tam, jít domů, zkusit to... úplně jiná situace než za studentských let (to jsem se také třeba poptala na brigádě, co a jak), ted bych neměla kde. No pak jsem měla hodin. manžele a řemeslníky a to je zase o tom co popisuješ tz, i kdzž takové neshcopáky jsem nikdy neměla a asi bych s nimi skončila a najala si jiné. Ale jo, jsou scopní i neshcopní. Jeden hodinový manžel mi tu zničil tři věci, jestli se v tu dobu rozváděl či co... jiný radil blbost, kterou jsem i já odhalila, že je blbost... mé zkušenosti se mi hodili při dohadování s řemeslníky, min jsem se necítila tak, že tomu nemůžu vůbec rozumět a uměla používat zdravý rozum. Kolikrát mi ale poradili a pomohli, co bych já nevěděla, nevymyslela, ale taky toho zprznili.