Monty "Šuplíku,
ach, pardon, pro vás omezence tedy znovu.
Příklad s Novým Zélandem se týkal situace, kdy matka NENÍ u mimina a stará se o něj někdo jiný.
Padlo zde tvrzení, že to dítě pozná.
Mimino, které bude od malička vychovávat JAKO MATKA jiná žena pozná leda prd. A kdyby mu nikdy nikdo neřekl, že ta "jiná žena" není jeho matka, tak nemá šanci to zjistit (leda by bylo tmavé pleti a žena běloška, pro jistotu, abychom zas nesklouzli k nějakým absurdním konstrukcím).
Takže, ukájíte-li se představou, jak by vaše děti trpěly a byly doživotně poznamenány tím, že by o ně od narození láskyplně, třeba i úplně stejně jako vy pečovala jiná žena, tak smolík. Vůbec by po vás nevzdechly.
Už je to srozumitelné i pro pomaleji chápající osoby bez představivosti? "
Já to tedy pochopila hned, ale zase nechápu, proč sem dáváš tento příklad. Tady mi to přijde taky jasné, že když si od novorozence zvykne na tetu, tak bude spokojené. Matku nikdy nepozná, nebude tedy trpět nějakým odloučením.