No, stava se mi to. Kamaradky z detstvi bohuzel zmizely zmenou skoly. S temi ze stredni nas leta spojoval FB a pres nej jsme se i domlouvaly na setkanich. Ja pak z nej skoro na pet let zmizela, obnovila jsem to ted o vikendu a uz mame spoustu planu. No a nejake kamaradky jsem ziskala tady a ty take nejak vetsinove vysumely.

Mam ovsem dve nejlepsi holky na svete, setkaly jsme se za opravdu podivnych okolnosti, vetsina lidi by z toho asi pratelstvi nevytvorila, spis naopak. Nam se to ovsem povedlo, letos je to 21 let. Ma to malou chybicku, kazda jsme na jinem kontinente

A pak mam kamarady kluky, spolecna minulost, vime o sobe vse, opet kazdy v jine zemi, vidime se tak jednou, dvakrat do roka a je to porad stejne.

To vysumeni je blbe a po 25ti letech si to moc neumim predstavit. Mne to take vzdy mrzi. Ja jsem bohuzel ten neozyvaci typ, casto mam dojem, ze ozvanim se moc lezu do zivota, vnucuju se nebo tak.