Andyhano, neber si to osobně, pravděpodobně za tím není nic proti tvojí osobě, ale prostě jen málo času. Nic složitějšího v tom nehledej.
Jak už tu zaznělo, lidi se jednak v průběhu života mění, tak si i staří přátelé můžou přestat rozumět a taky jak se člověk stěhuje, mění prostředí, tak potkává jiné lidi. Hodně lidí mi ze života zmizelo tak nějak samo a jiní přibyli.
A vím, že některé bych ráda viděla, zajímalo by mě jak se mají, ale taky už ze zkušenosti vím, že po první hodině či dvou už bychom si neměli co říct, protože nás už kromě vzpomínek na dětství či školu už nic nespojuje. S přáteli musí mít člověk nějaké společné téma.
Ale já jsem typ, který se na přátelství zase tak moc citově neupíná, mám i jiné priority (manžel, syn), z toho, že se mi někdo ze života vypařil si hlavu nelámu. Zase se změnou života přišli noví přátelé.

Na některých ženách mě štve, že kamarádství pojímají tak, že musí o tom druhém všechno vědět, o všem se bavit a pokud něco neřekneš, nebo si vyrazíš s jinou kamarádkou, berou to téměř jako "zradu". Že zkrátka pojímají kamarádství téměř jako partnerství. Na to jsem nikdy nebyla. Ráda někoho vyslechnu, pomůžu, udělám první poslední, ale sama nejsem příliš svěřovací typ, jsou věci, které neříkám opravdu nikomu (například o sexu s manželem, ale i jiné) a hodně žen to nedokáže pochopit a akceptovat. Berou to jako "nedůvěru".