"Na některých ženách mě štve, že kamarádství pojímají tak, že musí o tom druhém všechno vědět, o všem se bavit a pokud něco neřekneš, nebo si vyrazíš s jinou kamarádkou, berou to téměř jako "zradu". Že zkrátka pojímají kamarádství téměř jako partnerství. Na to jsem nikdy nebyla. Ráda někoho vyslechnu, pomůžu, udělám první poslední, ale sama nejsem příliš svěřovací typ, jsou věci, které neříkám opravdu nikomu (například o sexu s manželem, ale i jiné) a hodně žen to nedokáže pochopit a akceptovat. Berou to jako "nedůvěru"."

Tak s takovou "kamarádkou" bych se asi brzo rozloučila, myslím, že kamarádství předpokládá i to, že toho druhého RESPEKTUJU i v tom, co mi chce říct a co ne. To, co popisuješ, by mi připadalo jako agent FBI a CIA dohromady, ne jako kamarádka. A žárlivost do kamarádského vztahu nepatří už vůbec, pokud je člověku víc než deset let.