Protože se může příspěvek - opět ne poprvé - nezobrazuje, vkládám ho znovu:

To je pěkná pitomost. Ty můžeš udělat chybu. Exekutor peníze neodeslal, ale chybu nechce přiznat. Což zažalovat exekutora za bezdůvodné obohacení? To to teda rozhodně je. A pokud vím, tak exekutor má peníze na účtu, protože je rozesílá až po schválení soudem. Poradila bych se ještě s právníkem, není možné, abys o ty peníze přišla.

NOZ: Bezdůvodné obohacení

§ 2991
(1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
(2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

§ 2995
Vedlo-li plnění k obohacení třetí osoby, vydá je ochuzenému, jen pokud byl ochuzený k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou či zneužitím závislosti nebo pokud nebyl svéprávný.

§ 3003
Nepoctivý příjemce vydá, co nabyl v době, kdy obohacení získal.


Plnění bez právního důvodu
Jde o jeden z nejčastějších důvodů vzniku bezdůvodného obohacení, kdy pro určité plnění od počátku neexistuje právní důvod (plnění nedluhu) nebo je plněn sice existující dluh, ale někomu jinému, než je skutečný věřitel, případně je plněno více, než dluh doopravdy činí. Zásadně k těmto případům dochází v omylu na straně ochuzeného. Pokud by totiž plnil neexistující dluh vědomě, mohlo by jít i o dar.


Právní následky
Základním právním následkem bezdůvodného obohacení je povinnost obohaceného toto obohacení vydat osobě, na jejíž úkor bylo získáno. V OZ byla opuštěna koncepce, která byla důsledkem minulého chápání role státu v soukromoprávních vztazích, podle níž jestliže nebylo možné ochuzenou osobu zjistit, pak se předmět obohacení musel vydat státu.
Vydání bezdůvodného obohacení probíhá principem tzv. naturální restituce, tedy je nutno vrátit přesně to, co bylo získáno. Navíc nebyl-li obohacený v dobré víře, že mu plnění náleží, musí vydat i plody a užitky z věci. Není-li dobře možné uskutečnit restituci naturální, např. v případech, kdy k obohacení došlo formou výkonů nebo pokud předmět obohacení již neexistuje, pak musí být podle principu relutární restituce poskytnuta adekvátní finanční náhrada ve výši ceny obvyklé. Vydávající má ale právo na úhradu nutných nákladů, které na předmět svého bezdůvodného obohacení po dobu jeho držení vynaložil.
V případě nesplnění této právní povinnosti postiženému nezbude, než se s žalobou na vydání bezdůvodného obohacení, tzv. kondikce, obrátit k soudu. Právo na vydání však musí uplatnit v promlčecí lhůtě, která činí tři roky ode dne, kdy se o této skutečnosti dozvěděl (vyžaduje se vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a vědomost o osobě povinné k jeho vydání), nejdéle však deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo (v případě úmyslného bezdůvodného obohacení patnáct let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo). V opačném případě ztratí ochuzený nárok z práva vyplývající a v případě uplatnění námitky promlčení ze strany obohaceného soud žalobu zamítne.


Já teda nejsem právník, ale já bych to zažalovala. Já bych asi v závěru zažalovala exekutora, protože on ty peníze de facto zašantročil.