Sally, krásně napsáno. Mě tedy taky trvalo, než jsem toto pochopila... Naši mě ke sportu nevedli, nezajímali se něj a já o to hodně stála. Pak mě hodně štvalo, že když synové tu naši (hlavně moji) podporu měli, že nestáli o to dělat sport na závodní úrovni. Mladší sekl postupně s judem, kanoistikou, lukostřelbou...
Prostě ho to přestalo těšit,bavit. Pochopila jsem postupně,že jsem si chtěla cosi vynahradit prostřednictvím dětí.
Jo a ještě něco - mnozí trenéři jsou často svým způsobem ujetí, předpokládají naprostou oddanost sportu nejen u dítěte, ale přizpůsobení celé rodiny, zejména u tzv "talentů". To je podle mě často příčinou, že se ze sportu místo radosti stane otravná povinnost.