Přidat odpověď
Mickey, můj syn to má velmi podobně.
Neměl to tak vždycky, ale v pubertě se mu to takhle posunulo.
Je z toho upřímně nešťastný, protože studuje, sportuje, má brigádu, potřebuje fungovat. Zkusil už všechno možné, konzultoval s lékaři, ale má to jako ty - odpoledne se mátoží z posledních sil a kolem 21.h. večer obživne, pobíhá po bytě, bere si jídlo, chce se bavit. Když zkouší usnout, jsou to hodiny trápení a před půlnocí se mu to málokdy podaří.
Ráno disciplinovaně vstane, protože musí, ale je to peklo.
Předchozí