Se "small talk" na společenských akcích nemám problém, pokud toho dotyčného alespoň zběžně znám a vím o nějakém bodu, tématu, kterého se můžu chytit a o kterém můžeme rozvést debatu.

S delším bavením se po celý večer s lidmi které až tak dobře neznám, mám docela problém, přiznávám. Nikoli proto, že bych se nad někoho povyšovala, nebo se s ním bavit nechtěla, ale mě strašně nebaví debaty o ničem. Třeba Kudly témata. Ačkoli proti tobě Kudlo nemám lautr vůbec nic, teoretické sálodlouhé debady dohromady o ničem mě nebaví a někdy ani nemám sílu na to, přečíst obsáhlý úvodní příspěvek, natož celou debatu. Asi na to nemám ani s vš.

Mám ráda debaty na konkrétní téma typu dění kolem nás, politika, ekonomika, ale ani to nemusí být nějaké hluboké intelektuální debaty, stačí třeba ta minulá o vstávání do práce, co komu vyhovuje-nevyhovuje, proč ano, proč ne. Zkrátka debaty, které vedou k nějakému závěru.

A k tomu s kým si mám nebo nemá co říct-Mám ráda setkání třeba spolužáků ze základky. Nedávno jsem byla na setkání po více než 20 letech, protože jsem v průběhu zš vyměnila základku za gympl a na nikoho neměla kontakt. Po prvotní výměně informací o tom, co všechno se za těch 20 let změnilo a co kdo dělá a jak se má, jsem si už neměla s bývalými kamarády co říct. Protože kromě vzpomínek na zš nás nic nespojuje. Ráda bych s některými dál udržovala kontakt, ale nevím jak na to, nevím, jak navázat zpátky zpřetrhanou nit. Asi je to i povahou. Jsou lidi, co se začnou srdečně bavit s kýmkoli, třeba i vcelku o ničem, ale dovedou už tu první šanci nakopnout a pak už to jde samospádem. Mě tohle moc nejde.