Janino,

právě o něm přemýšlím.


Není vcelku překvapivé, že existuje mlčící většina (navíc tady je to i pochopitelnější než v reálu, protože kdokoli může odejít a nehrozí mu žádné riziko jako třeba v pracovním nebo školním kolektivu).

Není překvapivé ani to, že část lidí začne obviňovat nikoli toho "šikanéra", ale toho, kdo se brání (protože "provokoval", "nechal se vyprovokovat", případně "na něj vůbec reagoval". Případně že by si to neměl tak brát, měl by to nechat být, s insinuacemi, že tohle je jen virtuální prostředí, ze kterýho je divný si brát věci k srdci, že on sám je taky divnej a má máslo na hlavě, že si chce hrát na spravedlivýho...

Pokud by všichni reagovali tímto způsobem, tak by to pro mě, ačkoli vím, že je to jen virtuální a že mi nic nehrozí a navíc jsem si poměrně jistá svým pohledem na věc, bylo nepříjemné, protože bych možná zapochybovala, jestli opravdu já nejsem ten lump (i když můj úmysl byl dobrý - zastat se někoho, s kým bylo podle mě zacházeno nespravedlivě, a i prostředky, které jsem k tomu použila, byly dle mého nejlepšího vědomí korektní), popřípadě si řekla, že tedy asi někde něco dělám divně, ale nevím co, a to by bylo docela frustrující.

Naproti tomu potěšující pro mě z mé pozice bylo, že se našlo pár lidí, kteří to viděli podobně jako já, bylo to takové ujištění, že přece jen mi tak úplně neodešel zdravý rozum. Takže díky za každého takového.