Libiku, tohle není o věku. Moje první tchýně /teda skorotchýně, nebyli jsme svoji/, byla skvělá a úžasná paní. Měla jsem ji moc ráda a nejspíš i ona mne. Když jsem ji poznala, bylo mi dvacet, pravidelně a ráda jsem jí navštěvovala těch devět let, co jsme s jejím synem spolu žili. Byla to decentní dáma, do ničeho nestrkala nos a pokud ke mně měla nějaké výhrady, nechala si je pro sebe. Jezdila jsem za ní občas i poté, co jsme se s jejím synem rozešli, znala i moje děti, které mám s manželem. Bohužel již zemřela.
To samé se ovšem nedá říct o mé právoplatné tchýni, tu tedy rozhodně nenavštěvuji ani ráda ani dobrovolně. Poznala jsem jí jako 29letá, plně samostatná žena a cestu jsme k sobě nenašly. Naše děti tam odmítají jezdit, nemají k ní žádný vztah, kdybych jim řekla, že je tam nechám samotné, myslely by si, že jsem se zbláznila /byly tam párkrát a stačilo/. Takže o věku snachy či jejím uvolnění to fakt není. Manžel tam nechce jezdit vůbec, obětujeme se jednou za půl roku, jen na hromadnou oslavu, o samotě by s ní být nechtěl a já ho pochopitelně nenutím.