No, to ne, samozřejmě, že jsme si lebedili při chlastání čůča a opatrném nadávání na režim, naši tatíci zas jezdili na chalupy a tam kutili. Dohromady nám nic nescházelo, shánění a korupce byla národní sport, v telce šla Žena za pultem, Blesk s vraždama nevycházel. Nebylo vidět bezďáky a nebylo vidět hendikepované. Moje kamarádka byla v roce 1985 zaskočena porodem dítěte s DS, o němž ještě na sále na dobrou radu personálu rozhodla, že ho nechce vidět a dá ho do ústavu.(nikdy to nerozchodila)

Cítili jsme se trošku jako debilové, když jsme museli mávat Jakešovi nebo lézt kanálama, pokud jsme nechtěli.