Ten rezim tam fakt nutny je. Nekteri opravdu horko tezko nachazeji silu i vstat z postele. Ale maji na vyber. Pokud by meli pocit, ze to nezvladaji a potrebuji vice odpocivat, mohou pozadat o prelozeni na uzavrene oddeleni.

Psachoterapie, casta a intenzivni. A hlavne skupinova. To je fakt masakr. Vypsdavaji takovi kostlivci a reakce na ne. Az ti nekdo vpali, ze jsi slaboch, protoze jsi skoncila v PL, tak si prave vzpomen na toto. Protoze i pro "normalniho" by byl narez priserny. A kdyby nemusel, tak jde od toho. Ty to zvladnout musis a z toho jde ta sila. Fakt.

Dcerka. Moje deti zezacatku vedely jen to, ze jsem v nemocnici a ze tam nejaky cas pobudu. Byla jsem blizko domova, tak jsme se videly na chvili nejdriv doma nebo ve meste, pozdeji uz za mnou chodivaly do arealu nemocnice. Tehdy jsem jim vysvetlila, kde vlastne jsem, proc tam jsem, co tam delame. A taky, ze to je oddeleni pro nemocne, ktere boli duse a potrebuji se uzdravit. Ze to neni zadna ostuda, ze se to muze stat komukoli. A taky, ze je nutne prekonat predsudky okoli a jit se uzdravit. Ze kdyby se to stalo jim, tak jim tam mohou opravdu pomoci.

Z meho okoli to ze zacatku vedeli jen nejblizsi pratele, kde doopravdy jsem. A taky ale tridni ucitelka, ktera nas vsechny tehdy hodne podrzela a stala se dcerce doslova duvernici. Pozdeji se to dozvedela i mama. Te bylo treba tuhle informaci dat po davkach. Ostatnim stejne do toho bylo kulovy. Proste jsem v nemocnici a nazdar.

Vic jsem dala vedet az postupne po navratu. Za pobyt tam se nestydim. Nebylo vsechno idealni, ale zachranilo mi to zivot. Doslova. Az tak.