Půlko, jasně , že naschvál, protože ve skutečnosti to tak je. Mám kamarádku s RS. Rozhodně se ve společnosti necítí komfortně, když je to na ní vidět. Je to svým způsobem ostuda. A je třeba tu ostudu překonat. Ignorovat. Ne přejmenovat a popřít. Pokud ji přejmenuješ a popřeš, tak si vytváříš jen další problémy, které při nějaké poznámce náhodného člověka vylezou na povrch. Když s tím dokážeš pracovat a tu ostudu přežít, je to pro Tebe daleko lepší.
Proto není nic horšího než popírat realitu a vytvářet si vlastní svět, kde máma v blázinci ve škole není ostuda a důvod k posmívání. Protože takový svět není, i přestože by si ho leckdo mohl přát. Reálný svět je v tomhle krutý a je potřeba být na to připravený.
Lhát si mohou holčiny co se jich to netýká, ty co jo se potřebují skutečnosti co se kolem koná postavit. Ne ji přejmenovat a schovávat se. To nepomáhá.