senedro, to je tak se vším, od nespokojenosti s péčí v těhotenství přes školu, rodinný vztahy... no a sejdeme se tu za 30 let a budeme probírat péči v LDN... a kdo nezažije, bude si myslet, že svět je růžový a všichni se mají rádi, aspoň v rodině

mám maminku, která ráda mluví o mé rodině jako o své, nedělá to mým sourozencům, ale když se moje dítě narodilo s vrozenou vadou, prohlásila "zvládli jsme to jednou, zvládneme to zase", když u nás bydleli cizinci, rok, tak ona po městě roznášela informace " u nás bydlí.. ", když jsme si vzali chlapečka do pěstounky, tak je to "my máme doma..." a co mě fakt štve, když potká moje kluky dřív a oni jí řeknou, jak se měli ve škole, na výletě..., tak mě zastaví cestou domů a nejdřív mi několik minut vykládá, co jí kluci řekli - jo, bydlíme v jednom domě, ale samostatně, naštěstí.

Takové babičce dát možnost cokoliv vědět, tak se nestačím divit, kdo další to pak ví a co ona stihne řešit, aniž by se se mnou domluvila