Nevím, dcera je na věci opravdu opatrná, tak mám na to u ní jiný náhled. A kradlo se už ve školce, učitelky to věděly, ale při činu nikoho nechytly, tak nemohly nic dělat. To dítě-tehdy zloděj hraček teď někam chodí do školy a možná krade dál a kamufluje se to tím, že děti přece všechno poztrácí samy. V místě, kde dcera tráví volný čas, se kradlo taky a ty dvě děti, co to dělaly, taky někam do školy chodí… Rozhodně nevidím za každou ztrátou krádež, ale pokud se věc neobjeví ani po měsíci a jedná se o dražší věc, mělo by se to podle mě řešit. A pokud někdo jen tak ze sportu bere spolužákům drobné věci (gumovací pera atd.), pak je potřeba zasáhnout taky, aspoň nějakým povídáním o tom. U nás v první třídě učitelka řešila všechno a s dětmi si o tom povídala, není potřeba někoho obviňovat, stačí o tom mluvit a nezametat to pod koberec . Možná i kvůli tomu byl v té třídě celých 9 let tak fantastický kolektiv. Je to prostě o lidech, jako vždycky a o jejich citu řešit/neřešit problémy.