libiku,

hulvátství mě pohoršuje (obvykle; čas od času považuju pár drsných slov za místný projev), drzost ani tak ne. Drzost vnímám jako zpestření jisté uťápnutosti, kterou kolem sebe vnímám. A ať dělám co dělám, nacházím víc pochopení pro drzou (a bezpochyby i poněkud exhibující) ženskou a její čin než pro kázání monsignora Piťhy.

Máme ve farnosti bohaté zkušenosti s vlastní farnicí, propadající duševní chorobě, která nám během bohoslužeb hlasitě označovala (zcela neextrémního a spíše konzervativnějšího) kazatele za Antikrista a mnoho dalších detailů... Co bychom byli dali za paní, která by jednorázově na protest napochodovala dopředu v podprsence, ba i v té trnové koruně...