Kdyby pomáhali jen jedné rodině, vadilo by mi to ( sama jsem z té "méně oblíbené větve"). Jinak - moji rodiče se o naše děti starají, když jsou u nich na návštěvě, ale snažíme se nějak vyšší výdaje kompenzovat. Peněžně nás nesponzorují, máme několikrát vyšší příjem než oni, bylo by mi ( i manželovi trapně). Když byly děti menší, tak jsme se domlouvali - jen když chtěli přispět, tak třeba na kroužek, výlet.. ale vše nastávalo jen občas a nepravidelně a z naší strany absolutně nevyžádaně. Snažíme se oplácet.
Manželovi rodiče - jejich jazyk lásky je materiální, snaží se hlavně dětem dávat nepřiměřeně vysoké částky. Nepřiměřeně vysoké jejich příjmům i věku vnoučat. Na "oplátku" by chtěli rozhodovat o životě naší rodiny. Takže se snažíme neustále vysvětlovat a finanční dary minimalizovat. Jenže to pak přináší zase nevyžádané a nepřiměřené dary materiální ( navíc dle hesla - kvantita nahrazuje kvalitu).
Ani jedni pravidelně nehlídají, nevodí děti na kroužky a podobně. Důvod jednoduchý - bydlíme daleko od sebe. Pokud přijedou na návštěvu, rádi s dětmi na kroužek dojdou, ale děti jsou už tak velké, že doprovod ani nepotřebují. I díky věku dětí už ani nehlídají v době nemoci, snažíme se nemoci zvládat sami, i vzhledem k věku a fyzickým a psychickým možnostem prarodičů.