Jedna vzdálená příbuzná. Měli jedno dítě, další pořád nepřicházelo. Chtěli si nějaké adoptovat. Protože byli věřící, dostali jedinou možnost: vzít si do pěstounské péče těžce postiženou holčičku. Měla výraznou fyzickou vadu končetin a psychickou retardací (matka asi alkoholička nebo narkomanka, tato postižení jsou prý z toho). Její inteligence neměla nikdy překročit IQ dvouletého dítěte. V 5 letech nechodila, nemluvila, vyluzovala skřeky. Záhy po přijetí holčičky paní otěhotněla- měla dvojčata. Následně si vzali do péče holčičku, kterou předešlí pěstouni znásilňovali, ta byla lehce mentálně retardovaná. Narodilo se jim další dítě a ještě jednoho retardovaného kluka si vzali do péče. Ta první osvojená holčička se naučila nejen mluvit, ale i např. hrát na klavír a vystudovala VŠ, VŠ vystudovaly všechny jejich vlastní děti. Rodiče zemřeli, sourozenci se starají o ty postižené osvojené sourozence.