asi tak...
se synem bych exe a jeho výchovu a podíly na výchově (financí) prostě neřešila a pokud má pocit, že něco vůči němu dělám špatně, špatně ho vychovávám, zeptala bych se ho, jak tedy by si představoval, že to bude správně (bacha na tón, musí to být otázka, ne útok ve smyslu "ty pane chytrej")... pokud ho o tom necháš přemýšlet, možná dojde sám k dost jiným závěrům, než si myslí... a taky je možné, že ti řekne věci, které by tě ani nenapadly, že mu v hlavě běží... v 17 je to už dost velký kluk a má smysl mu věnovat pozornost v tom smyslu, že už není děcko...