Po letech vyjednavani, aby mladeznice jedly, zacinaji konecne jist celkem normalne. Obcas jeste trochu pritlacim skrz zeleninu. Casto jim neco jineho nez ony, bo nejim maso a ony jo. Pripoustim, ze se nekdy odbyvam nebo jim nesezeru jogurt, i kdyz na nej mam chut (zejmena kdyz vidim, jak v lednici starne). Ale vznesenym cilem je narvat ten jogurt primarne do deti, ze. Taky varim veci, ktere ani neochutnam, ale v zasade me to bavi, chci si to vyzkouset, nebo se mi zda, ze nejaky kus nadobi strada neuzivanim (treba forma na pastiku). Deti stav respektuji, nemaji pocit, ze to nejim, aby zbylo na ne. Ony maji treba moralni problem s klokany, danky a pstrosy, psy a morcaty (treba cvrcky ale kupodivu jedi)- takze chapou, ze maminka kravu nepovazuje za jidlo. Naopak maji nekdy az devotni stavy - ze si jako desne vazi toho, ze ze me padaji pastiky, lahudkovi divocaci nebo susenky s lebkama.
Sama jim hodne pikantni jidla, takze u nas az na vyjimky neexistuje potravni konkurence.