promiň, tante, ale to jsou hraběcí řečičky.

Vůbec nejde o žádný "morální odsouzení", ale o praktickou stránku věci. Jak by taková osoba řešila, kdyby s někým takovým otěhotněla? Přijala by s radostí a "statečně"roli samoživitelky? Nebo by otravovala široké okolí včetně svých rodičů, sourozenců a kamarádů, aby jí pomáhali finančně i fyzicky s výchovou dítěte, které si pořídila z čiré nezodpovědnosti a do začátku ho "předznamenala" nepřítomností otce, a plakala, jak je chudák samoživitelka a má to děsně těžký?

Vím, že se dějou různé pády a někdy se otec, jak řekla Kambala, "zkokotí", ale jít do něčeho takovýho OD ZAČÁTKU mi přijde od tý osoby nezodpovědný.