Tak teoreticky to zní moc hezky U nás systém narušuji vlastně jen já. O pochutiny děti nestojí, sladké prakticky nejí. Brambůrky máme jednou do měsíce, když manžel odjede, spíme spolu v ložnici a děláme si "párty". Jindy na brambůrky chuť nemají.
Jak jsme zmiňovala, pocit sounáležitosti se musel vyřešit jen s lososem
Ten, kdo s ní celou čokoládu na posezení a jiné jídlo přes den nepotřebuje, jsem já (tedy jím ji v práci, tak neprovokuji nezdravým způsobem stravování), ten kdo ujídá marmeládu lžičkou ze sklenice, jsem taky já (doma o víkendu, protože tam není čokoláda - když jí nikdo nejí) "Fuj, mami, jak to můžeš jíst". Krizi zažehnávám Grankem v rozpuštěném másle, když už to opravdu nemůžu vydržet (jen když mě nevidí, asi by dostali infarkt )