no, upřímně řečeno, kdybych brala tento příměr doslova - tak tedy : jsem architekt, když navrhnu klientovi dispozici interiéru, tak mi do toho kecá, "radí", jak by to bylo lepší a je na mně, abych svůj názor a odbornost obhájila a klientovi to vysvětlila. Takže analogicky - ano, rodič může vytýkat - a je na učiteli, aby si hodnocení obhájil a vysvětlil je rodiči... nebo ne? Ten váš protektorský přístup se mi ne úplně zamlouvá . ještě když mám osobní zkušenost : moje máma byla učitelka na ZŠ, aby toho měla míň, tak jsem jí, coby gymnazistka, pomáhala opravovat písemky (jednodušší pětiminutovky z chemie, na vzorečky , přípony). Jen to po mně zkontrolovala a podepsala. Podle mne má být hodnocení naopak co nejjednodušší, nejjednodušší, podle jasně daných a čitelných kritérií - jinak je snadno zneužitelné a jen těžko objektivní.