Právo na dědictví můžeš uplatňovat, když je co dědit. Pokud rodič žije tak, že po jeho smrti (téměř) nic nezbude, mají i vlastní děti jako neopominutelní dědici smůlu a ani předem tomu nemůžou zabránit. Leda opravdu tak, že navrhnou úspšně omezení svéprávnosti - o tom ovšem soud rozhoduje v zásadě jen s ohledem na prospěch dané osoby, nikoliv dětí, co se bojí o dědictví.
To, co psal na začátku Zplus2 (pardon, neumím na tomhle krámu napsat znak pro plus),je přesné zhodnocení situace.