Danulu, tak jsi asi měla jiný typ deprese. V té, co popisuje Alžběta (zakladatelka), tedy endogenní, je všechno objektivně v pořádku, jen psychika je nemocná až tak, že i fyzicky je člověku zle, do všeho se musí nutit a krok navíc je STRAŠNĚ těžký. Opravdu je nutná nějaká medikace, člověk sám to nezvládne ať má vůli sebevětší.

Pokud se přiměješ k fyzické námaze, pak to bude spíš reaktivní deprese, tedy ta, kde smutek má nějaký důvod. To mám celkem nedávno prožité a to jsem se vyběhala ke schopnosti přežít a jako vedlejší efekt k osobákům na 10 km, půlmaratonu a maratonu a nejnižší váze od puberty.