Můj syn (12 let), chodí roky do skautu. Loni neměl v nové třídě (na gymplu) žádné kamarády, letos si už kámoše ve třídě našel. Pozval ho k nám už 3x, kamarád ani jednou nedorazil (naposled měl problémy s nohou, důvod předtím neznám - jestli vůbec nějaký byl). A teď k věci. Na tento víkend se domluvili znovu. Jenže syn nezohlednil, že mají o víkendu skautskou výpravu (bylo to v kalendáři, ale on není ten typ, co by se tam podíval - je to chaotik a má ADHD). Střetli jsme se na tom, že podle mě by syn měl na výpravu jet. On nechce, že už je se spolužákem domluvený, moc se těšil a jindy to prý nepůjde (což je samozřejmě kravina). Já děti do žádných kroužků nenutím, ale pokud už se někam přihlásí, tak chci, aby nevynechávali, to už pak beru jako povinnost. Navíc se může stát, že syn nepojede na výpravu a spolužák třeba opět nedorazí ... Na druhé straně vím, že se hodně těšil, nechci mu dělat naschvály - i když ze začátku mě to naštvalo, ale už jsem poněkud vychladla. Tak nevím, jestli už ho ve 12 letech nechat, zda chce kroužek dělat pořádně, nebo flákat. Napadá mě x přístupů, od toho "pojedeš a basta, s Honzou se domluvíš na jindy" přes "tak nejezdi, když nechceš, je to tvoje věc, ale k nám domů ať Honza nechodí, nesouhlasím s tím, tak se o vás starat nebudu" až po "no dobře, pro tentokrát to necháme, jak si přeješ a příště se podívej, co je v kalendáři, než si něco domluvíš"). Co byste dělali vy a proč? Je to můj první puberťák, navíc dost svéhlavý a horkokrevný jako já, jak je to pro mě tvrdá škola... Díky za inspiraci.