Evelyn, já nechci dělat chytrou na dálku, ale myslím, že bít není třeba ani sebedestruktivní hyperaktivní dítě.
Také jsem takové měla a ano, chce to absolutní soustředěnou pozornost a být na dosah, a to nepřetržitě, neustále, i jen pár vteřin může být fatálních, mé dítě má dodnes na těle jizvy jako následky takových mých několikavteřinových nepozorností.

Ale že by bývalo něčemu pomohlo ho proplesknout, to si nemyslím.
Dvakrát mi ujely nervy a naplácala jsem mu na zadek, úplně hloupě, jen z vlastní vyčerpanosti a bezradnosti. Výsledek byl pouze ten, že jsem se následně styděla a stydím dodnes.