"hm, kdyby někdo udělal snídani mně, poděkovala bych... a kdyby mi nechutnala, poděkovala bych a řekla, že to a to mi nechutná... a nechala na něm, jestli mi příště k snídani udělá co mám ráda a o co si řeknu, nebo mě nechá, abych si ji udělala sama"

neříkám, že je to řešení, ale pokud by dítě sklouzlo k tomuhle stylu debaty, sklouznu se s ním...
stejně jako když mají nesplnitelné nároky, ptám se, jak by to řešili na mém místě (třeba s tou tvarohovou bábovkou) - trvám na konkrétním návrhu řešení a pokud není konstruktivní, upozorním na to a stále očekávám reálné řešení... zabírá to... (ale u nás takhle občas vyvádí jen syn, takže na jiných dětech to nemám vyzkoušené )