mám podobně zarputilé dítě. Do 3 let denně klidně 8 hodin vřískala. Do 2 let vyblila jakékoli jídlo, byla plně kojená. Když jsem jí nedala, nejedla klidně 2 dny, dál jsem to nevydržela já. Jednak bych ji zabila (bez přehánění, můj psychický stav byl posunutý od normálu nevyspáním a neustálým řevem), jednak už tak byla na hranici podvýživy. Teď je jí 7, je to milá, šikovná, chytrá a talentovaná holka. Ale když ji to chytne, je to děs. A kromě toho jídla do dvou let jí opravdu neustupuju. Co s tím, nevím. Myslím, že Bůh už měl plné zuby mých výchovných rad kamarádkám a poslal mi ji, ať vidím, že u někoho opravdu jakékoli výchovné metody selhávají. Beru to jako výzvu. Ale je to teda dost únavné. Na druhou stranu s ní nejsou nejmenší problémy ve škole ani jinde, když se pustí do práce, je šikovnější a rychlejší než její starší sestra (občas nejen ta 9letá, ale i než ta 18letá). Mám pocit, že by mohla být úspěšná, protože ke světu přistupuje tak, že na úspěch má nárok, když pořádně mákne.