Mám ráda lidi, co se nikam neposunují. Své vlastní nutkání k posunování se beru jako svou nedílnou součást, ale je to do značné míry kombinace vrozeného nadání, které jsem si ničím nezasloužila, vzdělání, které mi bylo dopřáváno taky bez nějakých mých speciálních zásluh, pak také toho, že mě rodiče vypěstovali v Praze a ne v horské vísce bez dopravy, a vrozeného "tahu na branku", který vložené hřivny dokázal tak nějak smysluplně zúročit.
Je rozhodně obdivuhodné, když někdo dokáže skvěle zúročit i daleko menší vstupní vklad. Ale když to nedokáže, tak to není nic potupně neposuvného. A souhlasím s tím, že výzvy k "posunování" vnímám jako pohrdlivé a navíc strašlivě krátkozraké. Vylidňování venkova k ničemu dobrému nevede. Diskrepance v příjmech je sice částečně zdůvodnitelná nižšími životními náklady, ale také bych byla ráda, kdyby to tedy korelovalo řekněme s tímto poměrem životních nákladů. A ne tak, jak je to teď, že rozdíl v příjmech je v některých regionech podstatně větší než ten rozdíl v nákladech. Jak toho docílit, to nevím, nejsem schopna najít mechanismy, které dokážou ovlivnit tyhle parametry pirozeným způsobem, bez přehnaného sociálního inženýrství "z vyšších míst". Ale věřím, že jsou lidé, kteří se v téhle problematice orientují líp a nějaká řešení znají. Pokud takové najdu, tak je budu volit:)