Mamka maniodepresivitu, ale tu máme v malé míře všichni, já i dg na AD. Mamka krom toho vaskulární demenci, ke konci života to bylo hodně drsné, ale taky veselé. Vyprávěla, jak ji přijalo 350 profesorů a hlasovali o jejím uzdravení (bývala v politice), ptala se, zda jsme ji převezli do církevního hambince (rozuměj hospice), vyprávěla doktorovi, nepije vodu proto, že jsem ji to zakázal :) :). Díval se na mne s pochopením...

Synek ADHD, což bylo samo na hlavu, ale už je na VŠ, momentálně studentem v senátu fakulty, studujícím v tempu 3 semestry za 2. (To je ta bipolarita...)

Osobně jsem v posledních dnech prožil slušnou depresi, 14 dní jsem prakticky spal (ono úmrtí mamky, vážná nemoc moje, onkologická nemoc manželky, byť skvostně dopadlá - bez chemo a radio, řešení dědictví, vystěhovávání bytu víceméně sám, dvě zlomeniny u syna, je vcelku dost na rok). Naštěstí jsem prakticky první den už dával výpověď a pak mne skoro všechny projekty stáhli a našli si jiné lidi a v práci si toho skoro nevšimli (mám šéfa v cizině, podléhám EMEA a kolegy v Evropě).