vůbec teda nechápu vnímání bytu nebo domu jako "je můj" a děti jsou tam jako na dlouhodobé návštěvě nebo co? Ano právně ho vlastním, ale je to NÁŠ domov. Můj i jejich. To na co mám v domě právo já na to mají právo i děti, rozdíl je jen v tom, že já jako rodič mám tu výsadu, že určuji pravidla.

Každý máme svůj pokoj a co se v něm děje je věc obyvatele. Nebo vám dospělé děti taky kecají do toho co se "smí" dít ve vaší ložnici? Zde by se hodila odpověď zejména těch, které jsou třeba rozvedené a nežijí s tatínkem svých dětí. Měly by děti právo říci, že mámy přítel tam nemá co dělat, protože se s ním nechtějí potkat v koupelně?
Jinak to, že přítel mého dítěte bude u nás neznamená jen to, že se polovinu noci mají třást skleničky v kredenci, ale prostě chtějí být spolu - sdílet svoje životy.
Mimochodem většina z vás dovoluje dětem přespávačky dětských kamarádů, případně kamarády dospívajících stejného pohlaví. V čem je takový rozdíl, když u nás spí dcery kamarádka a potkáte se v koupelně nebo dcery přítel a potkáte se v koupelně. V tom, že máte před očima jak to spolu dělali?